Recenze: Jablečný koláč naděje

Jablečné koláče dávají naději

Název: Jablečný koláč naděje
Originální název: The Apple Tart of Hope
Autor: Sarah Moore Fitzgerald
Rok vydání: 2015/ originál: 2014
Počet stran: 199
Překlad: Karolina Medková
Nakladatelství: CooBoo
Vazba: Vázaná 

Oscar Dunleavy, který dělával ty nejlepší jablečné koláče na světě, je nezvěstný, možná dokonce mrtvý. Zdá se, že to vlastně nikoho nepřekvapuje. Až na Meg, jeho nejlepší kamarádku a jeho mladšího brášku Stevieho. Obklopeni zármutkem a zmatky se Meg a Stevie rozhodnou zjistit, co se Oskarovi opravdu stalo. Společně se pak učí, co znamená věrnost a kamarádství, a jak moc důležitá je síla se nevzdat.

Báječná kniha o dospívání, nejistotách, přátelství a kouzelných jablečných koláčích, které znamenají naději. Protože jakmile si do jednoho kousnete, budete se už navždycky na svět dívat jinak a všechno bude tak, jak má.

Mír postavený na lži, není vůbec mír.

                                                                                     

Hned na začátek musím říct, že tohle je hodně zvláštní knížka. Příběh je originální. Nikdy jsem nic takového nečetla, Ze začátku jsem byla naprosto mimo. Všechno mi tak nějak docvaklo až někde v půlce. 

Nejdůležitější věc pro čtenáře, ale i pro Meg, víme už k začátku. Meg to, ale neví. Díky tomu jsem tak nějak věděla jak to dopadne. 

Nemýlila jsem se. Sice to mohlo dopadnou i tou druhou variantou, ale nedopadlo. 

Konec jsem sice věděla, jenže knížka kvůli tomu pro mě své kouzlo neztratila. 

Oskar byl vlastně obyčejný kluk v obyčejném městečku. Byl oblíbený, chytrý a měl nejlepší kamarádku. Jako bonus dokázal upéct skvělé jablečné koláče. Jenže... jeho nejlepší kamarádka najednou měla na několik měsíců odjet na opačnou stranu světa. Vlastně nechtěl, aby jela, ale řekl jí ať jede. Do jejího pokoje se nastěhuje jiná holka, Oskar se s ní chce skamarádit. No a Meg která je na druhé straně světa, začne závidět. 

Je jasné že nová "obyvatelka" domu není ta pravá na kamarádění, ale to Oskar nevidí.

Když Meg odjela na Nový Zéland, hrozně se mi po ní stýskalo. Když jsem se podíval do jejího okna a uviděl její pokoj, prázdný a opuštěný, pokaždé ve mně hrklo tak, až to fyzicky zabolelo.

Díky tomu jsem měla chuť Oskara proplesknout. To že si nevybral dobře bylo prostě vidět.

 Bylo navíc takové roztomilé, jak do sebe byli navzájem zamilovaní, ale ani jeden z nich to nechtěl říct.

Díky tomu mi vlastně knížka připadala i trošku komická. Hlavně teda díky chování Meg, když byla v Austrálii. Taková dětinská reakce, ale co už.

Když už jsme u té Meg, tak sice byla sympatická, ale párkrát jsem si říkala, že dělá zbytečný cavyky. Byla taková, emm... no ani nevím, jak to říct. Prostě byla někdy zbytečně naštvaná. Na jejím místě to možná tak být mělo, ale mě to přišlo moc.

Oskar na to že byl chytrý, v některých věcech chytrý nebyl. No v jedno se teda hodně zmýlil. Narážím na jeho pokus o sebevraždu. Sice hlavní zápletka, ale totální kravina. 

Pesimismus je nakažlivý pocit, a byl rozšířen.

                                                       

Celkové hodnocení: Originální nápad na knížku a i dobrým dějem, ale hlavní důvod je celkem hloupost. Tak nějak zbytečné, ale dopadlo to jak to dopadlo. 

Obálka: Obě jsou rozhodně pěkné. Jenže originální je hezčí. Tím že je kreslená a barevnější. Taková příjemnější. 

Pokud jste četli, co říkáte?

Pokud ne, chcete?