úterý 12. ledna 2016

Recenze: Moře klidu


Druhé šance mají zázračnou sílu.


Název: Moře klidu
Originální název: The Sea of Tranquility
Autor: Katja Millay
Rok vydání: 2013 /originál:2012
Počet stran: 366
Překlad: Jan Netolička
Nakladatelství: Domino
Vazba: Vázaná s přebalem

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.
Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.



Umírání není tak hrozné, když ho máte jednou za sebou. A já mám. Smrti už se nebojím. Bojím se všeho ostatního. 

Další zvláštní příběh. Ráda čtu něco, kde to všechno není jednoduché a růžové i když to někdy neuškodí. Tohle nic růžového nebylo. 
black, winter, and boy imageCelkový příběh je dost zvláštní. Dívka která nemluví, se seznámí s klukem, kterému všichni umřeli. Nechtějí spolu mít nic společného, ale zvláštním způsobem se přitahují.  I když se mají oba rádi, je to komplikované. Komplikuje to její minulost o které on nic neví, možná ani nechce. Její minulost byla krásná, ale pak najednou příšerná. Nikdo kromě ní neví co se přesně stalo, protože to nikomu neřekla.
Nejspíš je to mnou, ale poslední dobou začátky nechápu. Tady jsem se totálně nedokázala zorientovat, co se Nastye stalo. 
Když jsem zjistila, že nemůže mluvit, chtěla jsem vědět konec. Chtěla jsem vědět co se jí stalo. Taky jsem nechápala to, že jednou už umřela. Vlastně to nechápal nikdo, komu jsem to řekla. 

Lidé věří v boha, protože nevěří sami v sebe. Potřebují něco jiného, na čem mohou být závislí nebo čemu mohou klást za vinu, že jsou v prdeli.

piano, music, and photography image
To co stalo Nastye bylo zvláštní a hlavně nechutné. Vždycky si nejlépe dokážu představit scény tohohle typu a z toho jsem většinou naštvaná. 
Vztah hlavních postav se vyvíjel zvláštně. Nejdřív ne, pak ano, ne, ano...takový napínavý :)
Když se Nastya s Joshem potkali. říkala jsem si, jestli se s ním vážně nikdo nebaví. Bavil. Bavil se s ním Drew. Toho jsem měla ráda, jen z toho že se choval jako debil a přitom debil "nebyl".  

Moře klidu dostalo plusové body z několika důvodů. Jeden z nich, ale je, že byl vyprávěn z obou stran, Víc tak hlavní postavy poznáte a neříkáte si, co asi ten druhý zrovna dělá a proč uděl tohle nebo tamto. 
Nastya mě někdy svím chováním trochu štvala, ale i tak jsem ji měla ráda. Josh je pro mě zase typ kluka, do kterého se prostě musím zamilovat.

Nenávidím svoji levou ruku. Nesnáším už jenom to, že se na ni musím dívat. Ale i tak se na ni dívám, protože mi připomíná, že toho kluka, co mi všechno vzal, jednou najdu. Zabiju ho za to, že zabil mě, a zabiju ho schválně levou rukou.

Celkové hodnocení: Jedna z těch knížek, kdy to hlavní postavy nemají lehké a to po většinu knížky. To je důvod, proč si knihu tak užívám. Už to často vypadá, že to dobře nedopadne a člověk se jen musí modlit aby jo.

Obálka: Česká i originální obálka si jsou hodně podobné, ale něčím se liší. Česká je taková víc jednoduchá, ale originální je méně výrazná. Obě jsou modrobílé s černými obličeji a růžovám nápisem, ale ta česká je víc výrazná. Tak, ale s tou co mám doma, jsem naprosto spokojená.










Pokud jste četli, co říkáte?
Pokud ne, chcete?

2 komentáře:

Jsem šťastná za každý komentář :)