sobota 15. října 2016

Recenze: Jmenuju se Ozzy


Příběh obyčejnýho kluka z jedný dělnický rodiny, kterej se vykašlal na hákování ve fabrice a rozhodl se jít za svou hvězdou

Image result for jmenuju se ozzy obálkaNázev: Jmenuju se Ozzy
Originální název: I am Ozzy
Rok vydání: 2011/ originál: 2009
Autor: Ozzy Osbourne a Chris Ayres
Počet stran: 376
Překlad: Ladislav Šenkyřík
Nakladatelství: NLN

Otevřená zpověď jednoho z nejznámějších, ale také z nejkontroverznějších rockových zpěváků současnosti. 
Sólového zpěváka a hlasu Black Sabbath.






Úplně stačí, abych si teď aspoň na něco vzpomněl...
Do prdele. Já si přece nevzpomenu vůbec na nic.
No, možná až na tohle...

Tak rychle k úvodu musím popsat svoje pocity k samotnému Ozzymu a ne ke knížce.
Image result for ozzy osbourneTohohle chlapa znám už od malička. Vždycky mě fascinovala, jaký šílenosti o něm táta vykládal. Nechápala jsem, jak někdo může ukousnout hlavu netopýrovi a podobně. Postupem času se mi začala líbit i hudba co vytvářel, jak už sám, tak i s Black Sabbath.
Proto bylo super, když jsem dostala tuhle knížku. Konečně jsem si mohla přečíst, dá se říct všechno, co si pamatuje.
Nečekala jsem žádné velké literární dílo, protože co chcete čekat od chlapa, co půlu života propil a profetoval. Jenže ona ta knížka má hlavu i patu. Logicky se tam občas přeskakuje v čase, ale jinak to jde. Ten co se rozhodne tuhle knížku přečíst, nemůže čekat spisovnou češtinu. Je to naprosto nespisovná a dost sprostá knížka, ale to se dá očekávat.

Táta mi vždycky říkal, že jednoho dne dosáhnu něčeho úžasnýho. ,,Mě se zdá, Jeníku Osbourne," říkával mi, když si dal pár piv, ,,že ty buď uděláš něco zatraceně významnýho, nebo skončíš ve vězení." A měl pravdu, můj táta. Ve vězení sem se ocitl už před svýma osmnáctýma narozeninama.

Image result for black sabbath
Ale víc už k samotnému obsahu. Ozzy klasicky popisuje svoje dětství, které moc růžové nebylo, ale i tak se mu líbilo. Tahle doba mě vždycky fascinovala a hrozně ráda o ní čtu. Hlavně o tom jak se dřív žilo, jaku už v Americe tak v Anglii. Postupně se mi potvrzovalo to co jsem věděla, Ozzy je fakt blázen. Nejvíc se mi líbí to, když chodil po městě, v jedné ruce měl prázdý pouzrdo od kytary a v druhý měl špagát a venčil na něm botu. Prostě šílenec.
Nakonec přišlo moje nejoblíbenější období. Black Sabbath. Tuhle kapelu miluju a ty písničky jsou pro mě geniální. Při nahrávání prvních alb dělali samý blbiny, ale pak se to začalo zhoršovat a najednou Ozzy už není v Black Sabbath. Pak následuje sólová dráha a po několika letech se dostáváme do doby, kdy je knížka psaná. Štve mě, že nedokážu být ani trochu kritická, protože to všechno co jsem si zjistila a zamilovala, přečnívá ty gramitický chyby a občasné skákání v čase.

,,Ozzy, prosím tě, nevyšiluj," řekla. ,,Dnes večer přijdu domů a zítra jdu do nemocnice." 
Zaražený ticho.
,,Ozzy, budu v pořádku. Přestaň raplovat."
,,Já nerapluju."
Sotva zavěsila, doslova sem se válel po zemi a kvílel.

Image result for i am ozzyZávěr: Co tak na závěr? Tohohle zpěváka jsem si zamilovala ještě víc. Zase jsem se něco nového dozvěděla o spoustě věcí. Navíc jsem se zase oddálila jakémukoliv styku s jakoukoliv drogou :D.

Obálka: Nevím co k ní říct no. Prostě je na ní chlápek a okolo něj fialovo černý nápis v obou případech. Dodělat na ne se nic moc nedá, takže si nemůžu stěžovat.









Co vy a tenhle blázen?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsem šťastná za každý komentář :)